neděle 1. ledna 2012

There is one thing I can never give you My heart will never be your home


Svátky jako Vánoce, Velikonoce a Nový rok prožívám každý rok s menším a menším nadšením.
Letos jsem je téměř úplně vynechala.
Na Vánoce žádnej kapr, nýbrž krocan. Na cukroví jsem více koukala než jedla, místo toho jsem si užívala můj první anglický puding a na Silvestra jsem polehávala a malovala.

Věřím, že další rok to celé prospím.

Přála bych si alespoň ještě jednou zažít tu dětskou, bezstarostnou a naivní radost z Vánoc.

Místo pohádek, na které se celoročně těším jsem zírala na mapu Londýna a plánovala si život.

Potřebovala bych dočasnou nevědomost.


Nicméně rok 2011 jsem přežila, léto dokonce užila. A ten další bude mnohem lepší. Nemá cenu doufat, musíme v to věřit. Protože věřit v něco je mnohem silnější motivace než bláhové doufání:)


(A tady ještě dodatek-fotka mého zmoženého chlupatého mazlíčka)




P.S. A žádnej konec světa nebude... 2013 jedu na Glastonbury, takže si na tu zkázu ještě budete muset počkat! :)




Nikki

2 komentáře:

  1. jo, taky se chystám na Glasto, ale asi až později:)

    OdpovědětVymazat
  2. taky tak ráda vzpomínám na doby, kdy jsem se těšila úplně na všechno. Ach jo, proč člověk nemůže být celý život dítě..

    OdpovědětVymazat